K Reiki jsem se dostala poprvé, když byly mojí mladší dceři čtyři roky a již několik měsíců jsme „zápasily“ s jejím častým kašlem, až to gradovalo do stavu astmatu a výpadku dýchání. Do té doby jsem preferovala pouze lékařský názor, dcera v tomto věku dostávala léky a používala aerosol pro přímý vstřik do dýchacích cest, který byl aplikován každý den. Když mi následně lékař sdělil, že si už neví rady, byl to pro mě jasný impuls hledat řešení jinde. Na doporučení kamarádky jsem s dcerou navštívila Reiki terapeuta a již po prvním ošetření byla znatelná zlepšení. Ošetření Reiki jsem s dcerou absolvovala třikrát a dcera byla naprosto bez kašle a i bez léků. To bylo poprvé, kdy jsem začala věřit na „cosi mezi nebem a zemí“. Já osobně jsem se později potýkala taktéž se zdravotními potížemi. Z lékařského hlediska jsem byla naprosto zdráva, všechna vyšetření byla v pořádku. Díky Reiki jsem se bolestí zbavila.
Rok po smrti mé maminky jsem cítila, že chci pracovat s energií, ale skutečně jsem se k tomu dopracovala až rok poté, kdy jsem byla zasvěcena (iniciována) do Reiki. Před zasvěcením jsem cítila, že Reiki není pouze prostředek pro uzdravování, cítila jsem se být přitahována k Reiki jako k metodě rozvoje osobnosti. Zasvěcení funguje vždy a je trvalé. Uvědomění si vlastní podstaty bytí a vydání se na duchovní cestu je nikdy nekončící proces sebevzdělání a duchovní rozvoj osobnosti. A tak jsem začala…